„… jsem rád, že věřím…“

Otec Michal František Jadavan

Otec Michal František Jadavan

V den svátku Uvedení Páně do chrámu odešel od nás na věčnost o. Michal Jadavan.

Ve středu 7. 2. 2018 byla ve zcela zaplněné školní kapli sloužena za o. Michala mše sv., kterou společně s naším školním kaplanem o. Tomášem sloužil také o. Vojtěch Janšta, bývalý kaplan naší školy.

V promluvě o. Tomáš vzpomenul na poslední setkání s o. Michalem u nás v kapli na konci listopadu.

Tenkrát o. Michal ve svém kázání vyprávěl příběh o jednom misionáři v SSSR a zakončil ho  slovy: Misionář zahlédl něco, co převyšuje tento svět. Když je cíl mimo náš svět, nic nás na tomto světě nemůže zastavit. Co nám dává v životě sílu je to, že jsme zahlédli Ideál ve svém životě, proto nic neztrácíme …“

Otec Tomáš tuto myšlenku vyzdvihnul jako odkaz o. Michala pro nás přítomné.

V sobotu 10. 2. 2018 dopoledne se s ním přišel do kostela sv. Cyrila a Metoděje v Pustkovci rozloučit velký zástup lidu a společně s oběma našimi biskupy i ostatními kněžími jsme poděkovali při mši sv. za život o. Michala.

Mše sv. je Díkůvzdání Bohu. Při ní se duše pozvedá ke svému Zdroji a Počátku.

Ač loučení s našimi zemřelými je vždy smutné a bolestně zasáhne nitro člověka, může mít i tento přesah, kdy zemřelý člověk se setkává s milujícím a milosrdným Otcem a svým Vykupitelem. Už nepotřebuje pouze věřit, nyní už ví.

V celkové atmosféře i ve všech pronesených myšlenkách byla tato naděje cítit.

A bylo to nejen v kázání o. biskupa Martina Davida, který v začátku své promluvy připomenul píseň Jiřího Grosmanna „Závidím“ Autor tuto píseň  složil před svou smrtí ve věku 30 let.

V této písni je vyjádřena nesmírná touha mladého člověka po životě. Tato touha žít je zapsána v srdci každého člověka. Bůh nenechává tuto touhu bez odpovědi. Ježíšova slova Martě v Janově evangeliu, když zemřel Lazar (J 11,17 -27) „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít“, jsou touto jasnou Boží odpovědí.

Otec Michal byl rád, že věřil.

Otec biskup Martin pak ještě řekl, že je přesvědčen, že kdyby o. Michal měl napsat ke konci svého života píseň, jmenovala by se „Věřím“.

Dovolím si tvrdit, že celá mše sv. byla velkou a krásnou oslavou Boží lásky a dobroty a také lidské naděje a sounáležitosti.

I závěrečná poděkování byla názorným a osobitým příkladem toho, co o. Michal upřímně žil. Jako poslední v řadě poděkování zazněla slova p. ředitelky Mgr. Jany Vylobové.

Myslím si, že její pozice v již emočně napjaté atmostféře nebyla vůbec snadná a o to více její slova vyjadřovala hluboké mateřství a silné lidství.

Otče Michale, děkujeme za vše dobré, čím jste nás během svého života obohatil. Prosíme, abyste v nebi nejen od nás pozdravoval, ale také nám stále vyprošoval dary Ducha sv. a Boží ochranu a vedení pro naši školu.

Bc. Dagmar Máchová