Památka zesnulých

„Nejsme povoláni k tomu, abychom živořili či přežívali, ale k životu, a to v plnosti!“

Studenti položili rozžaté svíce na hroby třebovického hřbitova

Studenti položili rozžaté svíce na hroby třebovického hřbitova

( z promluvy otce Tomáše Čirže)

V prvních listopadových dnech každoročně slavíme nejprve slavnost Všech svatých, tedy těch, kteří už v nekončící radosti žijí svůj věčný život a přimlouvají se za nás u Boha v nebi. Po tomto svátku následuje Památka zesnulých, lidově dušičky, kdy vzpomínáme a modlíme se za naše blízké zemřelé a vyprošujeme jim plnost věčného života.

Je dobrou tradicí, že se naše škola pravidelně účastní pobožnosti v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Ostravě-Třebovicích, kde se společně modlíme za zemřelé učitele, studenty a absolventy školy, ale také za zemřelé příbuzné a známé. Hlavní myšlenka v promluvě otce Tomáše se při této příležitosti nesla v duchu vděčnosti. Otec Tomáš řekl: „Celý tento dušičkový čas nás nesmí vést k zármutku, ke sklíčenosti, skleslosti, zoufalství, beznaději, strachu či zklamání. Tyto dny a onen čas strávený u hrobů našich blízkých má být v prvé řadě časem vděčnosti. Poděkujme našim zemřelým rodičům, přátelům, kamarádům, příbuzným, známým jednoduše za to, že jsme s nimi mohli být a žít. Především se pro nás tyto chvíle mají stát momentem, kdy si znovu uvědomíme, kdy znovu objevíme krásu a hodnotu svého lidského života, toho, že můžeme žít.“

Své zamyšlení zakončil otec Tomáš citátem Marka Twaina: „Za dvacet let od tohoto okamžiku budete více zklamáni věcmi, které jste neudělali, než těmi, které jste udělali. Odhoďte své okovy. Vyplujte z bezpečného přístavu. Chyťte podnikavý vítr do svých plachet. Prozkoumávejte. Sněte. Objevujte.“ Tato slova pak otec Tomáš umocnil výzvou: „Žijme! Žijme s radostí a vděčností, žijme poctivě a opravdově, žijme naplno…“

V závěru pobožnosti si studenti od velikonoční svíce zapalovali své svíčky, které pokládali na hroby na místním hřbitově v Třebovicích.

Dagmar Máchová