Rorate coeli desuper

Advent - doba radosti

Roráty na BiGy

K typickým zvykům adventní doby neodmyslitelně patří brzké ranní bohoslužby, které jsou označovány jedním slovem jako roráty. Proč zrovna roráty? Odkud se vzaly? Název těchto bohoslužeb je odvozen ze vstupního zpěvu čtvrté neděle adventní, který v latinském znění začíná slovy: „Rorate coeli desuper“, což se dá doslova přeložit jako: „Svlažte nebesa shůry“ (latinské sloveso rōrō, rōrāre, rōrāvī, rōrātum má význam rosit, orosit, svlažit, zavlažit). Známější a rozšířenější překlad tohoto verše ale zní: „Rosu dejte nebesa“. Roráty byly v době svého vzniku brzké ranní bohoslužby slavené ke cti Matky Boží, Panny Marie. Jejich původ sahá do 14. století, do doby vlády Karla IV. Nejprve byly slaveny jen v sobotu, později se jejich slavení rozšířilo i na pracovní dny.

V současné době se slovem roráty označují nejen ranní bohoslužby. V mnoha kostelích je zvykem slavit roráty i večer. Hlavní roli zde nehraje denní doba, ale tma. Také není pravidlem, že se musí jednat jen o mši svatou ke cti Panny Marie. V kapli našeho gymnázia slavíme roráty ráno, každé pondělí, čtvrtek a pátek vždy v 6:45 hodin. Bohoslužbu začínáme zpěvem vstupní adventní písně „Ejhle, Hospodin přijde“. Během zpěvu je v kapli tma a všichni přítomní drží v rukou rozžatou svíci. Na roráty nepřicházejí jen studenti a zaměstnanci  gymnázia, ale i lidé zvenku, zvláště pak rodiče našich studentů. Po mši svaté jsou všichni přítomní srdečně zváni na společnou snídani.

„Rosu dejte, nebesa, shůry, právo ať se vyleje jako déšť z oblak; ať se otevře země a zplodí spásu!“ Přál bych nám všem, aby se toto zvolání stalo skutečností, aby se k nám Bůh sklonil a udělil nám rosu svého požehnání a milostí.

  1. Tomáš Čirž, školní kaplan